Po luhačovických pramenech …

V neděli, kdy bylo českými meteorology hlášeno pekelné vedro, jsme ráno s turistickým kroužkem vlakem vyrazili do lázeňského městečka Luhačovice. V televizi stále opakovali, že se musí dodržovat pitný režim a v Luhačovicích to není žádný problém.

Náš program byl jasný … Podniknout okruh po všech dostupných pramenech minerální vody, které v Luhačovicích vyvěrají. Po mírném zpoždění vlaku jsme asi po 40 minutách vystoupili na malebném nádraží a hned se vydali na trasu. Prameny jsme ochutnali v tomto pořadí: Pramen sv. Josefa, Aloiska, Dr. Šťastného, Ottovka, Viola, Marie, Nový Jubilejní, Amandka a na závěr ten nejslavnější – Vincentka. Úkolem bylo vždy ochutnat malé množství vyvěrající minerální vody a porovnat s tou předchozí. Přestože nikdo není degustátor s vytříbenými smysly, tak jsme rozdíly mezi nabídnutými vzorky vždy poznali. Po dvouhodinovém putování, již plni minerální vody, jsme dorazili na Lázeňské náměstí. Zde čekala lákadla v podobě dobrého oběda, zmrzliny a lázeňských oplatků. Ty ostatně vezl domů snad každý. Co jiného přivézt také z Luhačovic? … Oplatky a láhev Vincentky. Před cestou na nádraží jsme ještě nějakou chvilku seděli na lavičkách na kolonádě a mlčky pozorovali lázeňský cvrkot. Potom jsme se procházkou přes kolonádu (spojenou s prohlídkou typické luhačovické architektury pana Jurkoviče) vrátili zpět k nádraží a už nás čekala jen zpáteční cesta domů.

Sdílejte!