Osvětim

OsvětimTábor vznikl v roce 1940 a nejprve byl určen především pro věznění a zabíjení Poláků, kteří se bouřili proti okupaci své země. Teprve později byl komplex rozšířen a kromě lidí polské národnosti sem začali být přiváženi i Židé, Romové a jiné, podle nacistických norem, podřadné rasy. Transporty přijížděly nejen z Polska, Německa, ale také ze Sovětského svazu, z Protektorátu Čech a Moravy, Norska, ba dokonce až z Rhodosu, který byl okupován italskými fašisty.
Tábor byl rozdělen na dvě části. Do první se vstupovalo branou s nápisem „Arbeit macht Frei“ – „Práce osvobozuje“ – s písmenem B obráceným vzhůru nohama, což byla údajně jakási pomsta vězňů, kteří tento nápis vyráběli. Následně vedla cesta mezi bloky, ve kterých vězni bydleli, byli vyslýcháni a v podzemí vězněni. Mezi bloky 10 a 11 se nacházela tzv. Zeď smrti, u níž probíhaly popravy.

Se spolužáky jsme prošli i budovu, v níž byly věci popravených – kufry, nádobí, krémy, brýle. Nejděsivěji na nás zapůsobila ohromná hromadu vlasů, které byly ostříhány vězňům po jejich popravě v plynové komoře. V jedné z vitrín byly dokonce vystaveny plechovky od vražedného Cyklonu B. Uviděli jsme i samotnou plynovou komoru a krematorium, kde byla spalována mrtvá těla. Jeden pavilon byl věnován také umučeným Čechům a Slovákům. Za zmínku stojí i mnoho kytic, položených na různých místech jako symbolů úcty a vzpomínek na mrtvé vězně.
Děsivě působila i druhá část táborového komplexu – Brezinka. Nejprve jsme se zastavili u nástupiště, kde probíhalo rozdělení vězňů do dvou skupin – silnější šli pracovat a slabší do plynové komory. Prohlédli jsme si i dřevěný barák, který měl původně sloužit jako stáj pro padesát koní a místo nich v něm muselo „ žít“ až tři sta lidí. Dále jsme zhlédli strážní věže, které měly bránit případným odvážlivcům v útěku. Ubytovny pro ženy i šest plynových komor nacisté na konci války zničili. Dochoval se alespoň jeden z mála vagonů, v nichž vězně do tábora přiváželi.
Prohlídka koncentračního tábora na většinu z nás silně zapůsobila a vyvolala v nás mnoho otázek. Proč muselo tolik lidí zemřít jen z důvodu jakési naprosto nesmyslné ideologie? Kde se v důstojnících a vojácích SS vzala taková nenávist a krutost? Proč se většina z nich po válce nijak nestyděla za to, co provedla, a naopak mnoho vězňů si vyčítalo, že přežilo své blízké?
Z návštěvy mi utkvěl v paměti výstižný citát: „Ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen si ji opakovat.“ Jak mrazivý výrok.
Jaromír Talák, IX.A

Sdílejte!