Napsala: Gabriela Obdržálková:
„Už Tě nikdy nechci vidět!“ řeknu, ale musím se přemáhat, aby můj hlas zněl klidně, ale především vyrovnaně.
„Ale Týno, vždyť se tak moc nestalo!“ „Nestalo?“ „Ne, nestalo. Vždyť jsem to vysvětlil!“ „Michale, nechci Tě už nikdy vidět. Ublížil jsi mi. Vypadni!“ „Je to Tvoje poslední slovo?“ „ANO!“ teď můj hlas už není přesvědčivý, ale hysterický. „Fajn. Jak chceš. Ale nemysli si, že se k Tobě někdy vrátím. Jsi koza jako Tvoje kamarádky.“ Otočil se a nezapomenul prásknout dveřmi. Je pryč. Nadobro pryč. Zahlédnu jen mlhavou stopu jeho motorky. Vždyť se tak moc nestalo…….,říká on. Lehnu si do postele, přitulím se k Maxíkovi, kterého jsem dostala k pátým narozeninám a přemítám si dnešní večer. Šli jsme s Laurou, mou tehdejší, nejlepší kamarádkou slavit mé 18. narozeniny. Oslava byla na chatě, co pronajali naši, právě na tuhle příležitost. Laura mi přichystala překvapení v podobě bývalé 9.C. Byla jsem ráda, že jsou se mnou všichni kamarádi. „Týno,miláčku, kde jsi, celou dobu Tě hledám!“ otočím se po hlase známém hlase. Za mnou stojí Michal s velkým plyšovým srdcem v náručí. S Michalem už spolu chodíme rok a půl. Jsem s ním tolik šťastná. Teda byla…. Všichni už byly v náladě, včetně mě. Hledala jsem Lauru, ale nemohla jsem ji najít. Ta ovšem neztrácela čas. Šla jsem do sklepa pro další zásobičku, a v tom jsem je zahlédla. Laura v objetí Michala se vášnivě líbali. Na moment se odtrhli a Michal mě zahlédl přes škvíru Lauřiných dlouhých blonďatých vlasů. Nemohla jsem tomu uvěřit. Má nejlepší kamarádka a láska mého života…. „Týno, počkej, já Ti vysvětlím.“ Nechtěla jsem je poslouchat. Otočila jsem se na podpatku a ještě jsem stačila vzít jednu lahvičku. Utíkala jsem mezi proplétajícími se dvojicemi až do podkroví, kde jsem se zamkla snad na 7 západů. Rozhlédla jsem se po pokoji a můj zrak beznadějně sklouznul na prostorné letiště, kde jsem měla zažít své „poprvé“! Zhroutila jsem se na postel a cítila jsem, jak mi po tváři stékají slané slzy. Otevřela jsem láhev a začala upíjet. Opila jsem se do němoty. Pak si jen pamatuji hrozné ráno, kdy jsem se všem vyhýbala. A pak mě celou špinavou našel Michal. Začal na mě mluvit klidným hlasem a já se zatím dívala z okna. A byl tu další příval studených beznadějných slz.