Vážený pane starosto, pane místostarosto, pane řediteli, vážení učitelé, rodiče, milí spolužáci! Rád bych Vás tímto přivítal na rozloučení s námi – deváťáky.
Za těchto devět let, co chodím do školy, jsem se toho hodně naučil a dozvěděl jsem se spoustu zajímavých a nových informací a za to vděčím především našim učitelkám, učitelům, rodičům a dalším lidem jakkoliv spojených se školou a s námi. Jen díky vám, jak říká pan učitel Pavela, neopustíme tento ústav hloupí. Alespoň doufám. Za tuto dobu jsem taky poznal spoustu nových spolužáků a i těm patří dík, protože bez nich by tady byla děsná nuda a jen těžko bych to všechno ve zdraví přežil. Zvláštní dík by ještě měl patřit učitelům za to, že to tu s námi vydrželi a nezešíleli z nás nebo nezešedivěli hrůzou (a že k tomu občas nebylo daleko), že nám ve většině případů úspěšně předali své vědomosti a taky pár rad do života a že nás dovedli až sem – na konec povinné školní docházky.
Vzpomínám si na den, kdy jsem do školy vkročil poprvé. K zápisu. Když se učitel, který mě ,,zkoušel“, zeptal, kolik je na obrázku teček, drze jsem mu odsekl že pět a zeptal se ho, jestli neumí počítat. A rok na to jsem nastoupil do první třídy a dalších pět let jsem si zvykal na spoustu nových lidí, se kterými jsem se denně setkával. Když už jsem si celkem zvykl, přišel druhý stupeň a s ním další noví lidé, se kterými jsem měl být další čtyři roky, jež jsem strávil ve třídě s rozšířenou výukou matematiky a přírodovědných předmětů. Jsem velice rád, že jsem se tam dostal, protože tu byli samí skvělí spolužáci, se kterými se prakticky nedalo nevyjít. Všichni jsme si užili velkou spoustu legrace, ale taky hádek, bitek a trestů z písemek a zkoušení a taky průšvihů, ale vždycky jsme se navzájem podrželi a pomohli si, tudíž jsme byli skvělí kolektiv, který bych, nevím jak ostatní, nevyměnil za žádný jiný. Nicméně pro většinu z nás ještě škola pokračuje středním stupněm a možná taky vysokou školou a já bych Vám všem přál, abyste vždy dosáhli svého cíle.
Tak tohle je asi všechno, co jsem chtěl říct, a ještě jednou bych chtěl poděkovat všem, co jste tady, za to, že jste byli takoví, jací jste byli.Tomáš Pištěk, 9. D