Když voda pohltí poslední zbytky světa,
když rozsvítí se na hladině první talířovka,
když mořské dno je zaplněno tmou,
život začíná mezi mořskou hlubinou.
Život ryb, chobotnic, i mořských želv,
jejich příběhů je plný šelf.
Život krabů, sasanek a korálů,
z jejich příběhů by byly stovky románů.
 
A jeden takový se jednou stal,
když někdo někomu přátelství dal.
A i když byli každý z jiného druhu,
nestalo se, že by jeden prosil, druhý řekl:,,Nemohu.‘‘Přátelství velké karety a malé ryby,
ale najednou začalo mít chyby.
A možná i kvůli tomu,
rozhodla se rybka, že odjede z domu.Odešla od přátel, odešla za prací,
aby mohla sloužit v královském paláci.
Aby mohla sloužit u bohaté krakatice,
která byla chamtivá, nikomu nedala více.Rybě se u ní nelíbilo,
Vzpomínala, jak krásně se jí žilo.
Toužila se vrátit zpět,
neváhala a udělala to hned.Ale cesta mořem byla dlouhá
a nebyla náhoda pouhá,
že u takových korálů už jednou byla,
rybka nevěděla, že zabloudila.Byla smutná, byla sama.
Cestu neznala, tak vzpomínala
na svou přítelkyni karetu
a jak šťastná by byla, kdyby právě ona byla tu.Najednou uviděla něco, co plavalo blíž,
svou přítelkyni poznala již.
Kareta a ryba byly zase spolu,
byly zase přáteli a vydaly se  domů.Kareta s rybou byly už přátelé napořád,
ryba si své chyby uvědomila snad.
Neboť ten, kdo hledá přátele bez chyb,
zůstane nakonec bez přátel.A tak jak tichá voda břehy mele,
mají přátele přednost před králi.
Přátelé přijdou ve chvíli,
když už se všichni ostatní vzdálili.                    Veronika Janíková.9.D