V rámci projektu ŠKOLA PRO ŽIVOT, který je financován ESF, měli žáci Základní školy ve Starém Městě zavítat do Prahy.
Navštívili zde nejen budovu Českého rozhlasu, ale také Národní muzeum s pravěkou výstavou Lovci mamutů a stálou expozicí všemožných živočišných druhů. Nezanedbali ani historické centrum Prahy, Pražský hrad, Karlův most, staroměstský orloj, …A nakonec trocha zábavy v paláci Flóra, a sice v trojrozměrném kině IMAX na dokumentárním filmu Mise na Měsíc. A jak to vidí žáci? To Vám napsali možná budoucí novinářky?4:00 = „Ach jo,…“. Musím vstávat. Ale přece jedu do Prahy, to si nesmím nechat ujít. Vstanu a obléknu se, provedu ranní hygienu, nasnídám se. Připravím se k odchodu. „Jé…,“ ještě jsem zapomněla na pusu od maminky. (=  Tak, a teď už hurá do Prahy.5:00 = Máme sraz! Vidím, že den bude veselý. Rozesmáté obličeje, usmívající se paní učitelky a volající na mé kamarády: „Běžte dál, postupujte,“  nebo ,, i  vepředu jsou volná místa!“ Ale tam nikdo nechtěl. To víte – mít před sebou dozor? Ale nakonec to jednu výhodu mělo! Abychom se nenudili, tak nám pan řidič pustil Piráty z Karibiku a my vepředu jsme ho krásně viděli, zatímco ti vzadu nám tiše záviděli. Po cestě bylo pár zastávek na benzínkách na občerstvení a protáhnutí. Nálada byla pohodová, protože to byl začátek dne a my jsme ještě byli plní energie.8:30 = „ Hurá! A jsme tady!“
Z konce autobusu jsem zaslechla chlapecký hlas, který se ptal: “To už sme tu???“  Vystoupili jsme u hlavního nádraží, sešli jsme podchodem až k Václavskému náměstí, kde jsme se fotili u sochy sv. Václava na koni. Byla to sranda, jelikož si všichni, teda především děcka, utahovali z turistů z Ruska a Japonska. 9:00 = Je to tady. Jedeme se podívat do Národního muzea na výstavu Lovci mamutů. U vstupu byl krásný tmavě hnědý malý mamutík, se kterým jsme se vyfotili. Procházeli jsme uličkami zdobenými zlatem a sledovali jsme nadšeně vývoj našich předků. Atmosféra byla dokonalá. Hrála tiše muzika a nad hlavami nám poletovali ptáci. Prostě úžasné a myslím si, že dokonalé. Připadala jsem si jako ve středověku. Ale mě  nejvíce zaujal mamut, který měl alespoň čtyři metry. Díval se na mě těma velkýma černýma očima. Udivující a bombastické!!!10:45 = Ve vestibulu Národního muzea jsme ještě počkali na nějaká děvčátka, která se upravovala na toaletách, aby se líbila pražským Pepikům. Mimochodem je to tak zabavilo, že při příchodu do budovy Českého rozhlasu nám dvě chyběly. Naštěstí díky mobilům bylo vše rychle vyřešeno. Ty dvě nás nijak nepostrádaly a na otázku paní učitelky KDE JSTE BYLY? Odpověděly MY JSME SE NEJDŘÍV DÍVALY NA VÁCLAVÁK, POTOM NA VÁS A PAK TAM BYL TAKOVÝ PĚKNÝ KLUK A VÁS JSME UŽ PAK NEVIDĚLY. Konečně jsme začali s prohlídkou rozhlasu. Pak jsme byli svědky skutečného živého vysílání. Bylo super vidět moderátory přímo v akci. Viděli jsme i moderátorku Pavlínu Wolfovou. Svezli jsme se většinou poprvé výtahem pater-noster. A hurá do metra, někteří taky poprvé.12:30 = „Příští stanice Hradčanská,“ řekl reprák. „Vystupujte,“ řekla paní učitelka. Cesta na Hrad byla krátká. Rozesmívali jsme hradní stráž, fotili se s nimi, byli v chrámu svatého Víta, ve Zlaté uličce, u Daliborky a Zámeckých schodů,…13:00 = Všichni najednou ztichli. Výměna stráží. Byl to zážitek!!! Pak Nerudovou ulicí kolem domu, kde Jan Neruda žil, na Malostranské náměstí, přes Karlův most (ten výhled – parníky, Vltava, Čertovka, sochy, Skoti v sukních,…) až na Václavák.14:10 = Rozchod. „Jupíííííí!“ Chození po Praze a nákupy.16:10 = Sraz. Metrem jedeme do paláce Flóra do 3D kina IMAX na dokument Mise na Měsíc. “Letí šutr, pozor!“ zakřičel  Roman. Byla to senzace. Jako by po nás opravdu házeli kamení. Konec. Odcházíme, vracíme brýle a jdeme k východu. Poslední krůčky po Praze nebyly nic moc, začalo totiž pršet a my už jsme se těšili domů .18:09 = Vracíme se domů. Bylo nám krásně, ale „Všude dobře, doma nejlíp.“ Cesta zpátky byla odpočinková, někteří i spali. Ani film s Jirkou Mádlem a Vojtou Kotkem Rafťáci nás nepostavil na nohy. Pomalu se blížíme do Starého Města a tak posíláme zprávu rodičům, aby si nás vyzvedli. Rozloučení s kamarády a hurá  domů.Kristýna Joklová a Petra Zámečníková