Hej, táto, tady, tady jsem! Dívej na mě. Taky umím chodit jako má sestra. Ne, prosím,ne. Nezavírej mě zas do sklepa, vždyť jsem nic neudělala. Zas musím čekat sama ve tmě na jasný pramínek světla, který mě pustí na svobodu.
Jé, už! Já mám ale hlad. Táto, dej mi najíst, chci být taky tak sytá jako má sestra. Chci taky, abys byl u mě každý večer jako u ní. Nechci toho zas moc. Tati, prosím tě, měj mě taky rád. Já přece nemůžu za mamčinu smrt. Nemůžu za to, že mě chtěla ochránit a přitom ji zastřelili. Nebo snad jo?
Zas je tu večer. Zas uslyším tátův a sestřin smích, zatímco já budu mrznout v místnosti, ve které spávám.
Hej, co je? Kdo mě to budí? Jé,táta přišel za mnou. Chce, abych nachystala jídlo a uklidila dům. To mi s tím může pomoct i sestra. Au, za co ten pohlavek? No jo, já zapomněla, že se sestra neumí vždycky vzbudit sama. Kolik je vůbec hodin? 5:54. Teprve. Ach jo. Mámo, kde jsi? Vzpomínám, jak jsi říkala, že se budeme mít dobře. Že mi koupíš psa a ten bude jen a jen můj. Že my koupíš i toho koně, co jsem si vždycky přála. Já chci, abys tu zase byla se mnou, tak, jako dřív. Aby bylo všechno jako dřív. Nikdo mě nevidí, všichni mě jen přehlížejí……
Jé, to je ale výška. No tak, je to snadné jen udělat krok. Jen krok stačí a pak poletím. Dělej, na co čekáš, dole jsou lidi a oni tě uvidí. Jen skoč!! Raz,dva a hop. Už letím. To je nádhera. Cítím se jako pták. Tak co táto, už mě vidíš?Katka Zelinková, 9.a