Jako když Emanuel Makové panence snesl modré z nebe….
Jako když Emanuel Makové panence snesl modré z nebe, jako když Lady a Tramp poslední špagetku snědli, tolik štěstí, jako když krteček dostal své kalhotky, jako když uzdraví se jedno africké dítě.
Připadá mi to fantastické, zároveň ale smutné, poněvadž takové věci se již nikdy neodehrají ve stejné podobě. Autor a režisér se už nikdy nevrátí a hra zůstane nedopsaná. Když v zákulisí se stane špatný text tím skvělým, když moucha se dostane do sítí pavouků, když pavouka si na oběd dá žába.
Pak každým nádechem si užívám svého štěstí i štěstí těch, kteří to neumějí pochopit, i za ty, co chápou, i když nikdy štěstí nepoznali, i za ty, kteří již štěstí neprožijí.
Ze snů těch nejmenších bytostí, které nám tyhle myšlenky nabízeli, a přes obry, kteří nám je odebrávali. Ten, kdo smíchem vzplanul jen ze starosti, ten, kdo své štěstí vyhrál, jako ten, kdo ho zároveň prohrál. Tolik lásky mě tíží na srdci, tolik smutku se odehraje v mých očích, tolik krásy použije úsměv dítěte a tolik lásky bude na světě, kolik je nenávisti v pár dnech.
Za záchranu lásky napsala jedna zoufalá duše patnáctileté dívky…
Osamělé slunce ve vesmíru, osamělí lidé na světě, osamělá voda v životě a sám je vítr. Samota pohybu a rychlost světla jsou větším pánem, nežli samota člověka a opovržení míru.Veronika Stuchlíková,9.A