Když jsem se podíval jednou o Vánocích z okna, něco tak nádherného jsem už dlouho neviděl, byla to téměř dokonalá zimní krajina, než jsem otevřel oči.
Začalo to ale jinak. Čekalo mě 8ºC, déšť, zablácená krajina, rozkvétající ovocné stromy a ještě k tomu na protějším domě zpívaly vlaštovky. Říkal jsem si, že příroda se zbláznila.
Celý den jsem odolával tradičnímu vánočnímu jídlu, které mám jen jednou za rok, ale žádné zlaté prase jsem neviděl, což mě vytočilo.
Od té doby si okno na Vánoce  raději neotvírám okno ani ve snu, v klidu se nacpu veškerými vánočními pochoutkami a mám pěkný nejen Štědrý večer večer, ale i celý Štědrý den.
Kuba Tománek, 8.c