Hořící Mikuláš

Jeden z příběhů, které se vyprávějí v naší rodině, se stal na Mikuláše, v době, kdy byla má mamka ještě malá.
Její teta se rozhodla, že se přestrojí za Mikuláše a že se strýcem, který bude za čerta, půjdou postrašit mou mamku a její sestru.
Teta v bílých vousech a v červené dlouhé košili vypadala legračně. Holky ji hned poznaly a nebály se. Chvíli se povídalo a pak si teta šla zakouřit.
Najednou jí od cigarety vzplanuly bílé nalepené vousy. Teta vykřikla:,,Hořím!“ Všichni rychle doběhli, dědeček se strýcem vzali okamžitě starou deku a začali tetu hasit, zatímco babička utíkala pro vodu. A holky? Ty plakaly, ječely a strašně se tety bály.
Tetu naštěstí brzy uhasili a odvezli na pohotovost, kde ji ošetřili. Měla jen puchýře, které se za nějakou dobu ztratily. A holky se aspoň ve školce mohly pochválit, že měly doma hořícího Mikuláše.
Ten osudný večer tetě do smíchu moc nebylo, ale s odstupem času na to ráda a s úsměvem vzpomíná ona i celá naše rodina.
A jak to bylo následující roky? Teta už za Mikuláše nikdy nešla. Zato si oblíbila masku čerta.
Příběh se mi velice líbí. Vždy, když uvidím Mikuláše, anděla nebo čerta, tak si na něj vzpomenu.
Janíková Veronika, 9.D

Sdílejte!