Když jsem byla ještě malá holka a bylo mi 5 let, moc jsem se těšila, až budu chodit do školy. Za rok 1. září přišel můj šťastný den. Šla jsem poprvé do školy.
Později jsem zjistila, že škola není jen procházka růžovým sadem. Každý si tu svou cestu musí prošlapat sám a je to velká dřina. Ovšem stojí to za to. Od první třídy uplynul čas jako voda a už jsem v ročníku devátém. Poněvadž se budu hlásit na střední školu, jsem u konce jedné kapitoly studia. Nedá mi to a musím se zamyslet, co mi škola dala a co vzala.
Ve škole jsem se toho hodně naučila. Na začátku číst, psát a počítat, ale později jsme se učili ještě mnoho víc. Díky výkladu učitelů vím, kde například napsat s nebo z, jak zní Pythagorova věta nebo hovořit cizím jazykem. Postupem času si uvědomuji, že můžeme být velmi vděční všem, kdo se zasloužili o to, abychom mohli chodit do školy a mnohé se naučit, neboť v historii děti do školy chodit nemohly z různých důvodů, o kterých jsem se dozvěděla také ve škole. Škola mi také pomohla vybrat si své budoucí povolání, protože po vzoru některých dobrých učitelů jsem se rozhodla stát se učitelkou.
Tohle všechno, ba i mnohem víc mi škola dala, ale musím se zamyslet a pouvažovat o tom, co mi škola vzala. Když bych to shrnula, škola mi dala základní vzdělání a naopak mi zase vzala kousek dětství, tudíž hodně času.
Ale vím, že ,,Škola-základ života“ .Marie Němcová, 9.E