Co mně škola dala? Je toho hodně. Hlavně mně dala spoustu nových vědomostí. Skládaly se jako korálkový řetízek, z korálku na korálek. Občas to ve škole sice vypadalo, jako bych si dala motto: ,,Chybami se člověk učí.“, a nějak jsem zapomněla plnit druhou část, ale zvládnout se to dalo.Co mně škola dala? Je toho hodně. Hlavně mně dala spoustu nových vědomostí. Skládaly se jako korálkový řetízek, z korálku na korálek. Občas to ve škole sice vypadalo, jako bych si dala motto: ,,Chybami se člověk učí.“, a nějak jsem zapomněla plnit druhou část, ale zvládnout se to dalo.
Škola mně dala spoustu práce, učila mě být pečlivou a pilnou, ale nevím, do jaké míry se jí to povedlo.
Dala mi též spoustu nových kamarádů a dobrých přátel, za které jsem jí vděčná.
Určitě mi nedala moc času na vydechnutí.
Škola chtěla a stále chce být naším přítelem, ale někteří s ní vedeme boj. Vstávat brzy kvůli příteli, který mě pravidelně zahrnuje stále horšími zprávami…
Komu by se chtělo? Ale párkrát jsem se probudila a přistihla se, že se do té školy vlastně docela těším. Nejčastěji asi v první třídě. Myslím, že tam na nás škola byla hodná. Zato teď se s námi nemazlí.
Abychom měli školu rádi, musíme k ní přistupovat tak, že tu je proto, abychom se něco dozvěděli a pak to mohli použít v praktickém životě. Nesmí to být boj na ostří nože, nesmíme si školu zprotivit.
Obávám se však, že já jsem k tomuto postoji ještě nedospěla.
Školy mám před sebou ještě hodně a chvilku bude ještě trvat, než po hlavě skočím do života. Třeba se jednou dočkám „lepšího“ pohledu na školu.
Lucie Štěrbová, 9.d
 
 
  
Myslím si, že mi škola dala určitě vědomosti, které doufám, budu využívat dále ve svém studiu na střední škole a dále ve svém životě.
Ale tak, znáte to. .Někdo chodí do školy jen, aby si povinnou školní docházku splnil a někdo, že se těší, co mu další nový školní den přinese.
Škola mi také umožnila poznat nové lidičky. Protože jen díky škole jsem poznala ty lidi, které teď ve škole nebo venku na ulici zdravím, povídám si s nimi a sem tam spolu ,,zdrbnem“ nějakého toho kantora nebo spíše kantorku. Kde jinde bych měla možnost ty lidi poznat? Možná z venku, možná z diskoték, ale všichni bychom se asi neznali.
Převalování se v posteli do desíti, dívání se na TV, být u PC, čtení knih, být s přáteli. O tohle a dalších 100 jiných věcí přicházím, když sedím ve všední dny do dvou, někdy i do čtyř ve škole. Ale vzít to z té vtipné stránky, tak mně škola vzala iluzi, že jsem nejchytřejší.
My si teď stěžujeme, jak je škola blbá, ale to neznamená, že nemáme pro ni v srdci kousíček místa. Já osobně si totiž nedokážu představit život, že bych se už nikdy nestresovala z testů, nebyla šťastná z dobré známky a byla naštvaná ze špatné známky.
 A tak –  jak nad tím uvažuji, myslím si, že škola je kousíček každého nás a v našich vzpomínkách zobrazuje naše společné mládí.Kristýna Kopečková  9.D 
I když nerad a přes veškerý vnitřní odpor a nechuť, který zná 98% studentů a žáků, musíme přiznat, že víc věcí mi škola dala.
První a nejdůležitější věcí jsou vědomosti.  Tloukli mně je do hlavy dlouhé a nudné roky plné utrpení a strádání. Po nocích mě strašily obličeje učitelů, které se na mě budou další den zlomyslně šklebit při zjištění : „Aáá, Juráň se zas neučil, co?“
Nechci zklamat žádného z učitelů, ale často jsem jejich výklad a vysvětlování pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven, protože jsem se povznášel nad nějakou nudnou matematikou, fyzikou, chemií a zabýval jsem se daleko důležitějšími a zábavnějšími starostmi i radostmi.
Nevím, proč učitelé vyvádí z míry, když mě přistihnou, že myšlenkami jsem u fotbalu nebo u sázení.
Opakovaně jsem zrazoval jejich snažení a trpělivost. Chudák naše matykářka! Ta si musela při snažení naučit mě vzorečky objemů připadat jako kdyby se dostala do třídy logicky omezené a nechápavé. Ale nikdy jsem si z toho moc nedělal a díval jsem se na své matematické výsledky s nadhledem, i když upřímně závidím těm chytřejším jedničkářům.
Věřím ale v to, že až jednou potkám svého učitele a učitelku, budu se moci pyšně pochlubit svými úspěchy a výsledky.
Taky mi škola dala hodně přátel a známých.  Lidí, se kterými se po letech rád setkám a prohodím už než jen pár zdvořilých  slov a frází.Nic vyloženě záporného mi škola nedala, a proto je těžké říct, o co mě ochudila. Napadá mě snad jen pár věcí.  Víc volného času, radosti a štěstí. Radost a štěstí mi někdy kazila a volný čas mi brala nenáviděná odpolední vyučování. Při pomyšlení na to, že už za pár měsíců si budu potit tričko na střední škole, je mi trošku líto, že  krásné, ale někdy nekonečné roky na základce jsou pryč.
Radim Juráň, 9.d