Mé nejoblíbenější místo na světě je ve škole. Ráno vstanu a v mém srdci mě hřeje pocit, že můžu opět do školy.
Do školy jdu těmi krásnými staroměstskými uličkami a už se nemohu dočkat, až vstoupím do té nádherné budovy a budu moci pozdravit pana školníka.
Pak už zasednu do pěkné školní lavice polepené žvýkačkami od neposlušných dětí a budu čekat na skvělé lidi – učitele. Paní učitelka konečně přichází a já se cítím slastně, protože nás paní učitelka informuje o tom, že se budeme učit další nové vzorce.
To je ten nejlepší pocit – přijímat nové informace od takových vzdělaných lidí.
„Ale to ne!!!!!“ Zvoní na přestávku, to je to nejhorší, co mě může ve škole potkat. Já se ale nenechám vyvést z míry a celou přestávku si pročítám učebnice.
Paní učitelka třídní nám říká, že zanedlouho budou jarní prázdniny. Je mi to moc líto, ale slíbil jsem si, že se budu každý den minimálně osm hodin učit. Moc se těším, až ty prázdniny skončí a já budu moci opět přijímat informace od takových skvělých lidí, jako jsou učitelé.
Nevím, proč se ostatním dětem ve škole nelíbí??? Vždyť je to to nejlepší, co nás mohlo v životě potkat. Miluji školu a život bez ní si neumím představit, bez ní by život pro mě neměl žádnou cenu, je to můj idol.

Jakub Tománek, 7.C