Existuje místo, kde se cítím spokojeně, kde jsem sama se svými myšlenkami. Večer, když usínám a mám plnou hlavu zážitků, mám nejraději, když mi oknem do pokoje prosvítá úplněk luny.
 Mám pocit, jakoby si se mnou povídala, naslouchala mi. Potom všem si lehnu do měkké postýlky a začínám se vznášet. Usínám. Během spánku se mi zdají nádherné sny. Ráno se probouzím, ale do pokoje mi nesvítí luna s pláštěm noci, ale zářivé paprsky slunce s jasně modrou oblohou.
Probouzím se do vůně jarního dne. Venku vše nabírá dech. Paprsky slunce hřejí kapky rosy.  Stromy zvedají své větve k nebesům a chvějí se ve vánku. Konečně se příroda probudila a vše má barvu!
Odpoledne, když slunce svým žárem dodává rostlinám energii, kdy ptáčci zpívají a vše je živé, mi jeho teplé paprsky prosvítají oknem a dotýkají se mého srdce a moje území je mnohem více útulnější.
I když se přírodě pomalu zavírají očka, musí ještě být vzhůru, aby připravila vše ke spánku. Růžové peřinky poletují po nebi a čekají, když si královna dne ulehne.
Nastupuje král noci. Pomalu stoupá vzhůru a září. Až se měsíc usadí, přispěchají jeho věrné pomocnice, hvězdy. Posadí se na celou oblohu a krásně svítí.
Usínám a vím, že příroda usíná se mnou a už se moc těším, až se probudím a uvidím vše znovu.          
Michaela Hermanová, 8.D