Kráčím opuštěnou krajinou, kde není žádný ruch, jen vítr si šeptá tichou písničku. Jsem v přírodě.
Zvířátka si hrají na schovávanou a skotačí, jsou velmi čiperná, i když je teprve ráno. V rybníku se zlatě třpytí ospalé sluníčko. Na břehu rybníka se sklánějí a zhlíží ve vodě staré vrby, lípy a topoly, které si povídají, a jarní větříky jim češou jejich větvičky a mladé lístky.
Sluníčko pálí a zvířátka se schovávají do stínu, zato malá ještěrka se vyhřívá na kamínku.
Blíží se odpoledne a na louce je pořádně plno. Včeličky sbírají pyl, srnečky shánějí potravu, mravenečci pilně pracují a ptáčci si ve větvích zpívají a poletují ze stromu na strom.
Chytrá liška se také unavila, a tak jen leží v noře a sleduje rozkvetlou louku.
Schyluje se k večeru a zvířátka se chystají do hajan, jen sova bude nade všemi bdít. Sluníčko už si čechrá peřiny a je připraveno jít spát a já už také musím domů.
Protože vím, že tahle příroda tu bude vždy, když mi bude smutno, tak se sem zase někdy ráda vrátím a to nejen na jaře, když se příroda probouzí, ale i když bude vládnou paní Zima a budou skotačit její pomocníci  Mrazíci.
Machová Denisa, 8.D