Jednoho dne večer pro mě přišel Kuba Chocholatý s Kubou Vencelem a chtěli, abych šel ven. Šel jsem s nimi a jak jsme se procházeli, tak jsme si povídali o různých nadpřirozených jevech.
Chocholatý nechtěl věřit na duchy a shodou náhod jsme šli zrovna kolem hřbitova a já jsem mu navrhl, abychom se šli na hřbitov podívat. Sice se zdráhal, ale nakonec šel.
Když jsme vešli na  hřbitov, přepadl nás takový divný pocit a pak najednou se z jednoho hrobu ozvalo zašramocení a pohnul se na něm kámen. Díky těm strašidelným historkám a tomuhle úkazu už Chocholatý ztratil hlavu a začal utíkat. My dva jsme se k tomu jeho ,,tragickému ústupu“ přidali a když jsme míjeli další hroby, tak se to zašramocení ozvalo znovu až na to, že vycházelo z těch bližších hrobů. Když jsme byli venku ze hřbitova, tak jsem z legrace chytil Chocholáče za krkem, ale on si zřejmě myslel,  že po něm sahá nějaký mrtvý, a tak začal strašně řvát.
Po této příhodě jsme se  rozloučili a šli jsme domů.
  Jakub Čumíček, 7.c