Stará Bela je bota. Někteří lidé ji vidí a jiní zase ne. Těm, co ji nevidí, se říká „bezfantazníci“. Ti vždy říkají, že je to na Starou Belu. Kdyby patřili mezi nás, fantazníky, jistě by to neříkali.
Ale Stará Bela vůbec není stará. Je hezká, vysoká asi jeden metr. Místo kožešinky vevnitř má mech. Místo šňůrek se jí proplétají v dírkách žížaly dešťovky. Podrážku má z pevných kořenů, které nikdy nezetlí. Jakpak by mohly? Stará Bela je totiž poutní místo všech lesních vil, skřítků a ostatních kouzelných bytostí.
Bezfantazníci vidí pouze pařez, nic jiného. Starý, trochu nahnilý. Fantazníci ale vidí okolo spoustu poskakujících vil, létají kolem Staré Bely a dotýkají se jí.
V Čarovné říši se vypráví, že kdo se jí dotkne, splní se mu největší přání. Proto k ní jezdí i malé autobusky, které vykouzlila Anabel, mocná čarodějka, vládkyně a zdatná bojovnice, která vládne Čarovné říši. Chtěla se do Staré Bely nastěhovat, ale skřítci na protest přestali dolovat drahokamy (které se zde užívají jako platidlo) a málem se zbořil ekonomický systém. Anabel pochopila, že by to bylo znesvěcení tohoto posvátného místa.
Další zajímavostí Staré Bely je to, že může měnit barvy. Díky dotykům vil, které jí předávají kus svého kouzla. Proto je velmi těžké Starou Belu najít i pro fantazníky. Bela může být žlutá, namodralá, černá,… Občas mění i povrch. Ze sametově jemného na drsnou kůru tvrdých stromů. Jednoduše je Stará Bela krásná!!!
Lituji všechny bezfantazníky, že nikdy neuvidí tu dokonalou harmonii. Podle vílích statistik se ještě žádný bezfantazník nedostal ke Staré Bele.
Já tam chodím vždy před spaním, ale pouze v mých představách.

Lucie Štěrbová, 9.d