Nastal čas Vánoc a jako každý rok se nadělovala spousta dárků pod vánoční stromeček.
Mezi dárky nechyběla auta, hračky, panenky, dětské knihy, omalovánky a samozřejmě ani plyšová zvířátka.
Když se den nachýlil k večeru, nastala ta vytoužená chvíle rozbalování dárků. Nejprve se začaly rozbalovat objemnější balíčky, protože Linda, devítiletá holka, si řekla, že všechny patří jí. Myslela si totiž, že v nich bude její vytoužený medvídek. Avšak místo něho tam našla jen malého hnědého a ke všemu potrhaného medvěda po babičce. Linda z toho byla zklamaná. Nechtěla uvěřit tomu, že medvídka, na kterého se chodívala dívat do výlohy vždycky po škole, prostě nedostala.
Uběhlo pár měsíců a začaly teplé jarní měsíce. Medvídek po babičce však stále ležel zavřený v té nejtemnější skříni Lindina pokoje.
Později, když Linda jela na školu v přírodě, vzala medvídka ze skříně a řekla:“ Medvěde, pojedeš se mnou do školy v přírodě!“ Medvídkovi se na tváři objevil krátký úsměv. Linda s ním měla ale v plánu něco úplně jiného, než si mohl myslet. Chtěla ho tam totiž schválně zapomenout.
Týden pobytu uběhl strašně rychle. „Za dva dny už odjíždíme,“ pomyslela si Linda, která měla radost, že se už toho ošklivého medvěda zbaví. Když vtom uslyšela slabý hlásek. Nevěděla, co se děje, ale když se otočila, uviděla svého medvěda, který vedle ní sedí a mluví na ni. Linda vytřeštila oči, chytila svého medvídka a vrazila mu tu nejsladší pusu. Z obyčejného medvěda se vyklubal neobyčejně krásný medvídek.
Linda si svého medvídka k sobě přitiskla a hned se ho zeptala, jak se chce jmenovat. On řekl:“Já bych chtěl být Teddy.“
Po týdenním pobytu, hned jak Linda dorazila domů, udělala Teddymu pelíšek.
Medvídek Teddy se stal Lindiným nejlepším přítelem. Omluvila se mu za vše špatné, co s ním zamýšlela.
Mezi Lindou a Teddym vzniklo cosi hezkého a zvláštního, bylo to přátelství jako žádné jiné. Linda byla na svého medvídka moc pyšná, ne proto, že mluvil, nýbrž proto, že ho milovala a on ji měl také moc rád. A z toho, jako z každé jiné pohádky, plyne poučení: „Važte si každé věci, kterou dostanete, neboť je darovaná z lásky.“
Gabriela Bártů, IX. D