Cesta do labyrintu za Komenským

IMG_5787Ve středu 20. května vyjel divadelní kroužek naposledy směr Městské divadlo Zlín. Tentokrát jsme se těšili, že uvidíme trochu klasiky, protože pro nás byla připravena hra od J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce.Se zvědavostí, jak bude hra pojata, jsme vyjeli od školy. Silničáři nám ale nechtěli dopřát kulturní zážitek, a tak jsme hodinu našeho času strávili v autobuse před Spytihněvem. Naše zvědavost se měnila v rozčílení a nervozitu, zda vůbec představení stihneme. Do Zlína jsme přijeli 20 minut po začátku představení, tak jsme rychle zasedli na místa a už jsme se nechali strhnout dějem. Jan hledal po požáru v Lešně, kde mu shořela všechna jeho díla, opět smysl života a dostal se zpět do labyrintu. Samotnou knihu Labyrint světa a ráj srdce napsal po smrti své manželky a dětí. Ale tentokrát neputuje Jan ve své době, ale dostává se do labyrintu 21. století. Zjišťuje, že na trůnu nesedí moudrost a že okolo něho jsou samé špatné věci. Setkává se s bulvárem, který všechny jeho myšlenky překroutí, pociťuje moc drog, které se mu nabízí, a je pohoršen milostným životem lidí, kteří střídají své partnery, zjišťuje, jak lehké je v dnešní době vystudovat, stačí mít peníze. Ale nejvíc je zklamán z toho, že to, co před mnoha lety napsal, dnes už nikoho nezajímá. Vidí, že lidi ovládá marnivost a přetvářka. Je zdrcen, snaží se ze samotných diváků dostat jeho zásady, ale Všechnovím Všudejsem mu ukazuje, že všichni si ho zapamatují tak leda na bankovce o hodnotě 200,-Kč. To by ale nebyl Komenský. I když mu život ukazuje tu špatnou tvář, nevzdává se a cestu z labyrintu najde. Ví, že život nejen bere, ale i dává, a když je člověku nejhůř, má své vzpomínky, na které přetvářka ani marnost nemůžou. Celá hra nás vedla k zamyšlení, že i my během života vstupujeme do labyrintu a hledáme tu svou cestu. Představení bylo pojato velmi moderně, což žáky oslovilo, možná že i na Učitele národů budou pohlížet jinak. Celkový dojem umocnila také rocková hudba a písně, které jednotlivé obrazy doprovázely.

Poslední představení v Městském divadle Zlín jsme ukončili besedou s herci a paní režisérkou. Herci se nebáli  odpovídat na všetečné dotazy mladých divadelníků, dokonce měli starost, zda už naše škola dojela. Byli jsme potěšeni. Na úplný závěr jsme se s herci na památku vyfotili a ze Zlína jsme odjížděli jednak přes Bílovice, jednak s pocitem pěkného kulturního zážitku, který jsme nemuseli stihnout.

Děkuji všem divadelníkům za jejich vzorné a ukázkové chování v divadle a budu se těšit v dalším školním roce na jejich zájem o kulturu.

Sdílejte!