Po stopách partyzánů

IMAG0147Když p. uč. Škrabalová nazvala náš červnový turistický víkend „Ten poslední“, možná ani netušila, v kolika ohledech byl tento jinak skvělý výlet opravdu poslední. Každopádně změna je život a my jsme sedo nové turistické sezóny vrhli s p. uč. Kašnou a p. uč. Navrátilem. A mohli se začít těšit na první letošní turistickou výpravu. Počasí nám nevyšlo úplně dokonalé.Špičkoví odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu, kterým předpovědi počasí (zejména poslední dobou) vycházejí na jedničku, nám ještě před pár dny slibovali prosluněný víkend bez mráčků. Teploty prý budou atakovat letní rekordy a mezi naši výbavu by měly patřit zejména sluneční brýle a opalovací krémy. Jen ti největší optimisté jim věřili a vydali se na první výpravu podle jejich pokynů. Spíše se hodila pevná obuv, nepromokavé a teplé oblečení a termoska s horkým nápojem.

Na začátku jsme se vydali po stopách partyzánského oddílu Olga… Někteří z nás se nechali unést a plně se vcítili do role partyzánek (zejména p.uč. Kašná) a partyzánů, čemuž přispíval i silně podmáčený a nepřehledný terén, ve kterém by nás nepřátelé jen s obtížemi pronásledovali. Celé naše putování začalo u pomníku, který připomíná smutnou salašskou tragédii z konce 2. světové války. Brzy jsme, jak je psáno v Průvodci po Čechách, Moravě a Slezsku, ztratili pevnou půdu pod nohama a pokračovali po rozježděné cestě do prudkého kopce. Po absolvování strmého stoupání jsme se dostali na rozcestí Pod Vlčákem, kde jsme si udělali přestávku za účelem doplnění tekutin a snězení připravených svačin. Dále jsme pokračovali kolem Pěkné hory až ke známému Buchlovskému kameni, který sem na zádech, alespoň podle pověsti, přinesl nešťastně zamilovaný čert. Po krátkém odpočinku, kdy jsme doplnili energii a soucítili s nešťastným čertem a útrapami lásky, jsme se plni odhodlání rozhodli absolvovat poslední úsek. Ten jsme pracovně nazvali „Moře bláta“, škarohlídové pak „Blátivé peklo“. Bez úhon a ztrát ideálů o turistice jsme se poměrně unavení dostali na silnici vedoucí do Horní Salaše. Pak nás už čekala jen zasloužená odměna v podobě krátkého zastavení a občerstvení U Vaňků a odjezd domů.

Věřím, že letošní první turistická výprava byla úspěšná a budeme na ni dlouho vzpomínat. Rozhodně na ni nezapomenou maminky našich turistů a jejich automatické pračky.

Sdílejte!