Andy

Jmenuji se Andy a jsem andulka – samička. Mám sněhově bílé peří a když chci, dokážu ho rozvířit po drobných pírkách po celém okolí své klícky, což je můj domov.
Nejraději Františkovi při čištění frnknu v nestřeženém okamžiku z klece ven a proletím se po celé chodbě. Říkám si: „Chyť si mě, jestli na to máš?“ Velmi ráda mu sednu na límec za krk a kamarádsky ho štípnu, až poskočí. „Když mi, Františku, uklidíš klec, doplníš vodu a krmení, tak ti zašvitořím píseň o spokojenosti. Zítra ráno tě švitořením vzbudím a když půjdeš kolem, tak se pěkně pozdravíme. Ráno, až budeš odcházet zase do školy, se rozloučíme jemným pískáním. Celý den se budu těšit , až zase přijdeš domů. Jsem ráda, že nepřejdeš kolem, aniž bys na mě promluvil. Velkou zábavou pro mě je, když zazvoní telefon, ty ho vezmeš a začneš mluvit. Já ti do toho rozhovoru začnu silným hlasem vykřikovat a zpívat – nic neuslyšíš. Mám tě prostě za velkého kamaráda a vím, že se můžu na tebe spolehnout,když bych něco potřebovala. A teď mi dej alespoň prstíček do klece, abych tě mohla přátelsky štípnout.
František Mařák, 8.a

Sdílejte!