Rozloučení se školou

JE TO TADY. PO DEVÍTI LETECH SE NAPOSLED OHLÉDNU PŘES RAMENO A POMYSLÍM SI: „A JE TO ZA MNOU.“ROZLOUČÍM SE, ALE NEZAPOMENU. NA TO HEZKÉ I NA TO HORŠÍ.
CHTĚL BYCH SE ROZLOUČIT SE VŠEMI UČITELKAMI A UČITELI A PODĚKOVAT JIM ZA VYNALOŽENÉ ÚSILÍ A NÁMAHU, KTEROU OBĚTOVALI NA TO, ABY SE ZE MĚ STALO NĚCO POŘÁDNÉHO.
NIKDY NEZAPOMENU NA VÁS, PANE UČITELI ZÁBRANSKÝ A PANE UČITELI MOTYČKO, VŽDYŤ JSME TO BYLI VĚTŠINOU MY, KTEŘÍ BOJOVALI ZA NAŠI ŠKOLU NA POLI SPORTOVNÍM. BUDU V DOBRÉM VZPOMÍNAT  I NA VÁS, PANE UČITELI DRGÁČI , A DĚKUJI ZA VŠECHNO.
OMLOUVÁM SE PANÍ UČITELCE PITROVÉ, PLEVOVÉ A MLČÚCHOVÉ ZA MŮJ NEZÁJEM A NAOPAK DĚKUJI ZA JEJICH SNAHU MĚ NĚCO NAUČIT.
„PANÍ UČITELKO VELGOVÁ, JSTE NEJLEPŠÍ ZEMĚPISÁŘKA!“ S VÁMI SE LOUČIT NEBUDU, PROTOŽE SE BUDEME JEŠTĚ DLOUHO POTKÁVAT.
DĚKUJI VŠEM OSTATNÍM KANTORŮM, NA KTERÉ JSEM ZAPOMNĚL. JISTĚ MĚ OMLUVÍ, PROTOŽE TI, CO MĚ  ZNAJÍ, VÍ, ŽE ZAPOMÍNÁM.
A PŘEJI VÁM VŠEM HODNĚ ZDRAVÍ, HODNÉ ŽÁKY A DLOUHOU A ÚSPĚŠNOU KARIÉRU.
RADIM JURÁŇ, 9.D

Sdílejte!