Na ostrově

Jsem daleko na tropickém ostrově, daleko od lidí i každodenních problémů. Kolem mě je jen moře s křišťálově čistou vodou a tropický les. Na kraji lesa v těsné blízkosti vody roste starý eben. Jeho větve mi kynou na pozdrav.
Zdálo se mi to? Ano, to jen vítr si pohrává s jeho větvemi. Na větvi sedí dva papoušci, kteří si spolu povídají a vypadá to, že si dobře rozumí.
Ráno slunce začíná svými hřejivými paprsky probouzet celý ostrov. A koho neprobudilo slunce, teď probouzí křik papoušků. Vlnky šeptají svou píseň všem obyvatelům moře a na pláži jemně čiří zlatý písek. V pravé poledne je už slunce vysoko na obloze a jeho paprsky silně pálí. Všechno živé hledá útočiště ve stínu stromů a touží alespoň po jemném vánku, který by je osvěžil. Vánek jako by je poslechl a svým chladivým dechem jim zpříjemnil zbytek odpoledne. Fouká a hladí všechny příjemně po tvářích.
Slunce se pomalu skutálelo za obzor. Na nebi zbyly už jen červánky, které na západě jemně zbarvují oblohu i hladinu moře. Příroda utichá a chystá se ke spánku, jen křik papouška ruší to posvátné ticho.
Pomalu padá soumrak. Všichni spí, noc je tichá. Bdí jenom měsíc, který hlídá spánek všech obyvatel ostrova.
Obloha je bez mráčku a nechává na nás blikotat hvězdy, jež vypadají jako zářivé drahokamy.
Tropický ostrov mě doslova pohltil svou atmosférou a zve mě na další návštěvu.

Marcela Fryštáková, 8.d

Sdílejte!