Školní rok 1902/03

V roce 1901 bylo započato se stavbou nové školní budovy. Podařilo se tak naplnit záměr z roku 1884 – postavit novou školní budovu vedle budovy stávající. Budova byla postavena stavitelem Jedličkou z Uherského Hradiště.

Rozpočet na novou školu byl 64 000 K. 29. března 1901 byly položeny základy. Ve druhé polovině června 1901 byla budova zastřešena. V další práci se pokračovalo až v roce 1902 s odůvodněním, že budova musí řádně sednout a vyschnout. 12. července 1902 byl uložen do skleněné schránky a potom do plechové krabice pamětní list, který byl umístěn do báně střechy. 30. srpna 1902 byly přemístěny na novou budovu věžní hodiny. Instalaci provedla firma E. Schaur z Vídně, která hodiny zhotovila a v roce 1887 instalovala na starou budovu č.1. V neděli 14. září 1902 byla nová školní budova vysvěcena.

Pro Staré Město to byla velká událost a sláva. Školní kronika o této události píše:

„Za jasného poněkud větrného podnebí o třetí hodině odpolední vedeno bylo žactvo sborem učitelským ze staré školy ke zdejšímu kostelu. U kostela seřadil se průvod, sestávající ze školní mládeže, vkusně oděných družiček, hasičského, řemeslnického a čtenářského spolku, z místní školní rady, ze zastupitelstva obecního a ze mnoha přítomných hostů domácí obce, Uherského Hradiště a venkova.

Za doprovodu místní kapelou hudební přistál celý průvod, daleko přes 4 000 hlav čítající, k nově postavené škole nesčetnými prapory a věnci ozdobené. Zde přítomni již byli předseda c.k. okresní školní rady, velectěný pan Zd. Wacha, c.k. okresní hejtman z Uherského Hradiště s velectp. Isidorem Mayem, majitelem zdejšího cukrovaru. Přede dveřmi školy stavitel p. Jedlička z Uherského Hradiště odevzdal předsedovi místní školní rady, ctp. Antonínu Kročovi, klíč od budovy školní. Pan předseda doručiv klíč nadučiteli, Františku Lehrichovi, vyzval ho, aby školu tuto opatroval a školní mládež jemu i sboru učitelskému svěřenou zdárně vychovávali a vyučovali.“

Škola byla vysvěcena P. Fr. Perútkou, zároveň s ní byl vysvěcen kříž, který byl postaven u hlavní cesty na Špitálce. Děti po skončení slavnosti byly obdarovány uzenkou a rohlíkem. Vyučovat se začalo druhý den 15. září 1902.

Ve staré škole bylo 5 tříd, v nové budově též 5 tříd, kabinet, sborovna a školníkův byt. Byly zrušeny třídy na Palánku a též byly zrušeny třídy na Weebrovém. Na Palánku byl zřízen obecním zastupitelstvem obecní chudobinec. Brzy po otevření školy byla zřízena kuchyň s jídelnou, kde se vařily obědy pro chudé žáky. „Polévkový ústav“, jak se tato sociální činnost nazývala, byl financován paní Helenou Mayovou. Obec zajišťovala místnost a otop. Vydávání obědů začalo 5. prosince 1902. 70 žáků denně dostávalo polévku s krajícem chleba, v úterý uzenku a v pátek buchtu. Vaření obstarávala školnice Magdalena Kozáková za měsíční plat 12 K. Vařilo se přes zimu několik let.

Kronikář vyzdvihuje stravování žáků, protože to byl výjimečný čin. Polévkový ústav ukončil svoji činnost 4. dubna 1903, ale již 1. října 1903 byl znovu obnoven. To se opakovalo každý rok. Obědy se podávaly vždy v zimě, kdy bylo ve škole nejvíce dětí. 1. října 1903 byl pozván fotograf z Brna, který měl za úkol vyfotografovat obě školní budovy a stravování žáků. Fotografie byly odeslány zemskou školní radou na výstavu do Petrohradu. 10. prosince 1904 byl doručen škole čestný diplom a bronzová medaile od pořadatelů petrohradské výstavy – za řádné zřízení polévkového ústavu při škole. Bohužel se ani medaile, ani diplom nezachovaly.

Výraznou pomoc škole zabezpečovala po mnoho let rodina Mayů. Vždy o Vánocích věnovala dětem oblečení, v průběhu roku vypomáhala pomůckami, úpravami školy a okolí a financovala stravování žáků. Počty žáků přibývaly.

Nejvíce žáků chodilo do školy v zimě. Na jaře a na podzim dostávali žáci úlevy. Učitelé ale úlevy nelibě nesli, protože žáci velmi obtížně zvládali učební látku a vyskytovaly se velmi závažné problémy s jejich chováním. Po době úlevy žáci nepřišli hned 1. listopadu, ale přidávali si obyčejně půl nebo celý měsíc. Učitel mohl napomínat, vyšetřovat – vše bylo možno. A tak v kronice můžeme číst: „Nemá-li škola v úplné demoralizaci utonouti jest nutno všeobecné úlevy zrušit, by žák celý rok na škole vázán byl.“

V roce 1906 byla škola rozdělena na pětitřídní školu chlapeckou a pětitřídní školu třídní dívčí. Obě školy měly celkem 814 žáků, chlapců bylo 370 a dívek 444. Zájem o školní výuku byl veliký, takže ve školním roce 1907 musely být znovu obnoveny dvě třídy na Palánku, kam začalo docházet 98 žáků. Navíc 11 žáků docházelo do německé obecné školy v Uherském Hradišti. Kronikář se netajil svým rozhořčením a kritizoval rodiče těchto žáků za nedostatek národní hrdosti. Kronikář cituje:

„Bohužel, že při vší snaze správce školy nepodařilo se tomuto zameziti, aby slováčtí rodiči z jakési předpojatosti a nedostatku národní hrdosti nedali dětí svých do německých škol obecných v Uherském Hradišti a jeden také ve Vídni, a tak jedenáct českých dětí ku škodě a hanbě vlasti rozmnožuje počet dětí, které snad z nutnosti sají krev matky – Germánie.“

V roce 1907 se začalo uvažovat o přístavbě školy. V zahradě měla být vybudována kuchyně s jídelnou a koupelna pro žáky. Komise, která budovu prohlédla, konstatovala, že přístavba je nemožná, takže z plánů sešlo. V roce 1909 jsou uvolněny místnosti v chlapecké škole a vyvařování obědů se přesunulo na Palánek. Již v roce 1910 se usnesla školní rada, že kromě knih budou dostávat žáci všechny pomůcky. Učitelé si slibovali, že tímto opatřením se zvýší počet žáků, kteří budou do školy řádně docházet. Zároveň to ale svědčí o určitém osvícenství a prozíravosti těch, kteří o škole rozhodovali – místní školní radě.

Protože žáků nadále přibývalo, začalo se v roce 1911 uvažovat o stavbě třetí školy. Situace byla naléhavější i proto, že zemskou školní radou byla povolena 6. třída. Snahou vedení školy bylo zřídit ve Starém Městě pokračovací školu pro živnostenský dorost a pokračovací školu rolnickou. Zůstalo ale pouze u plánů, protože předpokládaná stavba nebyla zabezpečena finančně. Zároveň se opakovala situace z roku 1884, kdy se obecní zastupitelstvo složitě domlouvalo o pozemku, na kterém by škola měla stát.

V roce 1914 bylo rozhodnuto, že v září bude zakoupen pozemek a v dalším roce začne stavba. V novém školním roce 1915/16 měly chodit děti do nové školy. Zasáhla 1. svět. válka. Dva učitelé školy Fr. Kroutilík a Lad. Buček rukují na vojnu. Školní kronika končí slovy:“Kéž vše skončí ku blahu vlasti a lidstva.“

První světová válka se podepsala na životě obce i školy. Žáci kromě sběru chroustů sbírají i válečné kovy – měď, mosaz. Na škole je výrazný pohyb učitelů. Někteří odcházeli jako výpomocní úředníci do Uherského Hradiště. Třídy byly slučovány, některé učebny sloužily jako ubytovny pro uprchlíky. Usnesení o stavbě další školní budovy se nerealizovalo. Obědy se dále vydávaly, ale ne už ve škole, ale v domě na Klečkovém v Jezuitské ulici. V Klečkově zahradě je dnes Památník Velké Moravy.

Od roku 1916 se polévky pro 150 dětí ze Starého Města a Rybáren vařily v hostinci u Nováků. V zimě chybělo uhlí, takže vyučování postupně probíhalo pouze v jedné budově – střídavě chlapci a dívky. Druhá budova sloužila jako útočiště běženců z Haliče. Koncem války byly odvezeny kostelní zvony a dokonce i zvonek ze školy. Objevili se váleční zajatci – Rusové, Italové, Srbové, kteří pracovali v cukrovaru a jako nádeníci u sedláků.

Sdílejte!